Doprava je soubor procesů, které vedou k cílenému přemisťování osob, předmětů, energie a informací v prostoru a čase, je ve své podstatě fenoménem interakce živé bytosti s technickým artefaktem, lidské společnosti s technologickou infrastrukturou rozšiřující dimenzi lidského bytí v časoprostoru.
Doprava jako samostatný vědní technický obor se rozvíjí ve spolupráci s dalšími obory, zejména s obory rozvíjenými na dalších fakultách Českého vysokého učení technického v oblastech techniky a technologie dopravních cest a prostředků a telekomunikačních systémů a zařízení, a v oblasti technickoekonomických aspektů provozování a údržby dopravních cest a dopravních prostředků. Základní metodologií dopravy jako svébytného inženýrského oboru je systémový způsob nazírání na obecné ve vztazích mezi dopravními cestami, dopravními prostředky a vzájemně provázanými provozními a logistickými systémy. Nejvýraznější skutečností, která posouvá studijní obor dopravy a spojů z oblasti mezioborových disciplín do oblasti samostatného magisterského a doktorského studia, je úloha vyplývající z uplatnění dopravní inženýrské informatiky a jejího využití v produkčních ekonomických modelech chování a její aplikace v tvorbě efektivně fungujících dopravních systémů v území v návaznosti na ekonomické, ekologické a kulturní aktivity člověka.
Jsou to zejména ekonomové, kteří jsou schopni správně identifikovat význam dopravy a spojů jako systému, který významně přispívá k životaschopnosti a perspektivě ekonomiky regionů i větších územních celků. V ekologii je identifikace dopadu dopravy jako význačného civilizačního faktoru na životní prostřední dostatečně průkazná.
Založením Fakulty dopravní vyjádřilo vedení Českého vysokého učení technického v Praze svoji vůli nezaostávat za předními světovými univerzitami a reflektovat do svých vědeckopedagogických cílů nejen rozvoj technologií a techniky, ale i rozvoj oborů přesahujících svými inženýrskými metodami rozsáhlé oblasti lidské činnosti a jejich systémové uspořádanosti co do času a prostoru. Současný proces globalizace světových telekomunikací a dopravních systémů takové přístupy nutně vyžaduje; v praktických aplikacích se to projevuje například ve zdokonalování grafikonů železniční dopravy nebo v systémové výstavbě kombinovaných druhů dopravy s ohledem na environmentální dopady.
Fakulta dopravní je jednou z osmi fakult Českého vysokého učení technického v Praze. Dnešní ČVUT bylo založeno 18. ledna 1707 císařem Josefem I. z iniciativy uznávaného odborníka v opevňovacích (fortifikačních) pracích Christiana Josepha Willenberga, jenž byl ustanoven profesorem podle dekretu zemských stavů ze dne 9. listopadu 1717. Výuka na této první veřejné inženýrské škole ve střední Evropě byla zahájena v lednu 1718. Vysoká škola byla pojmenována „Stavovská inženýrská škola v Praze“. Teprve 30 let po založení této pražské školy vznikla později věhlasná a dosud existující pařížská vysoká škola „École Nationale des Ponts et Chaussées“.
Zpočátku měla Stavovská inženýrská škola v Praze úzké zaměření vojenské a fortifikační; na školu civilního inženýrství se změnila až v období působnosti jejího druhého profesora Jana Ferdinanda Schora, malíře a architekta, a zejména v období působnosti třetího profesora této školy Františka Antonína Leonarda Hergeta, zeměměřičského a vodohospodářského odborníka.
Roku 1803 schválil císař návrh na přeměnu Stavovské inženýrské školy na polytechniku, kterou uvedl v život František Josef Gerstner, astronom a profesor matematiky a mechaniky, po vzoru pařížské polytechniky. Pražská polytechnika zůstala až do r. 1815 součástí pražské Univerzity, teprve pak se osamostatnila. Sídlo Polytechniky bylo v Husově třídě na Starém Městě. K významným osobnostem Polytechniky patřil kromě Františka Josefa Gerstnera, tvůrce projektu koněspřežné železnice z Českých Budějovic do Lince, i Christian Doppler, profesor matematiky a praktické geometrie.
Dalším mezníkem ve vývoji školy byl rok 1863, kdy se tehdy schválený první Statut stal základem nové organizace pedagogické práce i řízení Polytechniky jako vysoké školy v čele s voleným rektorem a se čtyřmi obory:
Čeština byla rovnoprávným vyučovacím jazykem s němčinou, přesto rozpory mezi německou a českou částí pedagogického sboru vedly roku 1869 k rozdělení na český a německý ústav. Pro český ústav byla postavena nová budova na Karlově náměstí na Novém Městě (návrh profesora architekta Ullmanna). Od roku 1878 byly zavedeny dvě státní zkoušky a od roku 1901 bylo škole přiznáno právo udělovat hodnosti doktora technických věd.
Název České vysoké učení technické v Praze nese škola od roku 1920; sdružovala tehdy sedm vysokých škol:
Za nacistické okupace byla vysoká škola uzavřena, po osvobození r. 1945 byla znovuotevřena, v roce 1952 odešly ze svazku ČVUT fakulta zemědělská a fakulta chemickotechnologická.
Fakulta dopravní byla zřízena od září 1952 původně jako součást ČVUT, samostatná Vysoká škola železniční zahájila činnost od školního roku 1953/54 v Praze - Karlíně se čtyřmi fakultami:
Měla tehdy 1200 studentů a 20 kateder. Od školního roku 1960/61 byla přemístěna do Žiliny a změnila název na Vysoká škola dopravy a spojov. Po rozdělení ČSFR dochází ke vzniku Fakulty dopravní jako součásti ČVUT v Praze se zahájením výuky ve školním roce 1993/94.
Fakulta dopravní získala akreditaci pro inženýrské studium rozhodnutím Akreditační komise ČR z 5. května 1993. První Statut Fakulty dopravní byl schválen Akademickým senátem ČVUT 9. června 1993. Ve školním roce 1993/94 začalo studovat na fakultě v Praze prvních 200 studentů denního inženýrského studia, ve školním roce 1995/96 přibyli studenti bakalářského studia v Děčíně. V roce 1998 bylo slavnostně promováno 70 prvních absolventů inženýrského studia a 15 prvních absolventů bakalářského studia. V březnu 2000 byl založen na pracovišti Fakulty dopravní v Děčíně Ústav pro bakalářská studia. V akademickém roce 2003 – 2004 bylo zahájeno studium v nové, tzv. strukturované formě studia. Cílem této nové formy je reagovat na evropské trendy ve vzdělávání a zajistit studentům i pedagogům vyšší prostupnost studia.