Lidé na fakultě
Ing. arch. Yvette Vašourková, Ph.D.

2016, ISBN 978-2-930525-18-1

Lifting the Curtain investigates the role of Central Euro­pean architecture over the past century by searching for alternative perspectives to expanding and revising exist­ing narratives -from the beginning of the 20th century to the adaptations in the post-war period, and its reflec­tion in the post-socialist condition of the region. Lively architectural culture and intense transnational collabora­tions in this part of Europe are still largely absent from both the "Western" and local architectural discourses. Although the transformative stories of modernity are often results of crossing national borders, disciplinary confines or institutional boundaries, they do not fit easily in the current narratives of universal modernism, its national variants and peripheries. ln this exhibition, publication and research the stories from across the borders of Austria, Hungary, Poland, Czech Republic, Slovakia, Slovenia, Croatia, Ser­bia, Bosnia and Herzegovina, Montenegro and Macedonia (which succeeded former Yugoslavia) are investigated. Lifting the Curtain traces an international network of people, ideas, institutions, technical solutions, legislation and encounters that allow to fill in the gaps of current historiographies. It consists of fragments and paths on a map that still needs to be drawn filed in six groups -Experiments, Collectives, Transfers, Encounters, Research and Publics.

Vědecká kniha

2016, ERA 21 (2), ISSN 1801-089X

Recenze stavby - studentského bydlení

Recenze monografie

2015, ISBN 978-80-905090-3-0

Lifting the Curtain zkoumá roli středoevropské architektury v průběhu posledního století. Rozšiřuje stávající úhly pohledu a hledá alternativy k tradičním výkladům dějin architektury – od počátku 20. století přes období poválečné obnovy až k postsocialistické transformaci. Soustřeďuje se na širší souvislosti: mapuje mezinárodní spolupráci jednotlivců i velkých organizací, výměnu ideových konceptů i sdílení technických řešení. Jedná se o ojedinělý přístup v rámci současné historiografie, který poslouží k lepšímu pochopení a popisu fenoménu modernity u nás i v mezinárodním měřítku.

Vědecká kniha česky

2015, ISBN 978-80-905090-3-0

Kniha - sborník, česky

2015, ERA 21, 2/2015 (2), ISSN 1801-089X

Recenze výstavy Baugruppe. která proběhla v galerii Kvalitář, Praha

Recenze monografie

2015, ERA 21, 2015 (5), ISSN 1801-089X

Pro středoevropskou modernu představuje městský palác signifikantní typ domu, který se stal symbolem zrodu velkoměsta. Svou hustotou, měřítkem, konstrukcí, prostorovou různorodostí a živelným obsahem stále nabízí udržitelnou formu architektury a zároveň alternativu ke generické stavební produkci. Významnou charakteristikou palácové architektury je její vnitřní život. Moderní městské paláce navíc posilují daný princip tím, že interiér volně zpřístupňují veřejnosti a skrze pasáže zapojují stavby do uliční sítě města. Architekt Dietmar Eberle definuje, proč je pro budoucí zahuštěné město nevyhnutelné uvažovat o domě ve vrstvách různých aktivit. Hlavním kritériem je ovšem investor-stavitel, jelikož taková architektura může být realizována jen z perspektivy dlouhodobé investice, a ne jako tržní produkt, jak potvrzuje v rozhovoru současný pražský developer Jan Fidler. Pokud byl konec 19. století ve znamení doby, kdy obyvatelé začali objevovat město, ulice začaly být čisté, zmizely kočáry, zavedly se tramvaje a město se stalo prostorem pro vycházky, promenády, sezení v kavárnách a restauracích, tak dnes, o sto let později, zažíváme déjà vu. Po období navrhování města z pozice řidiče automobilu se snažíme zbavit smogu, špíny a funkčního zónování. V 19. století se rovněž objevuje „flaneur“ – ten, kdo si města užívá. Dnes je to „citywalker“. Vybrané aktuální evropské projekty zhmotňují budoucí obraz intenzivního města pro život.

Editorství speciálního čísla odborného nerec. časopisu

2014, ERA21, 10 (4), ISSN 1801-089X

Článek předkládá celosvětový přehled přístupů k alternativnímu využití mostních konstrukcí, ať už při zachování jejich původní funkce nebo při jejich úplné konverzi. Doprovozen je stručnou historickou studií a nastíněním možného scénáře nového kreativního využití pro karlínský Negrelliho viadukt.

Článek v odborném nerecenzovaném periodiku česky

2014, ISBN 978-80-01-05629-5

Publikace sleduje architektonickou formu reprezentující moderní životní styl a hledá uplatnění městského paláce v organizmu dnešního města. Jeden z podstatných principů udržitelnosti představuje trvalost. Trvalost stavby ne ve smyslu neměnnosti ale ve schopnosti se přizpůsobovat novým provozům, aniž by se ztratila kvalita a původní prostorové schéma. Příkladem takové univerzální budovy je městský palác ze začátku moderní éry velkoměst. Je to typologie jež svojí hustotou, konstrukcí a prostorovou různorodostí představuje udržitelné principy architektury. Publikace se věnuje velkoměstskému paláci začátku 20. století a současně se pokouší definovat architektonickou formu velkoměstského paláce pro 21. století jak z prostorového, technického, tak z ekonomického hlediska. Zkoumané jsou práce studia Fellner and Helmer, Jana Kotěry nebo Josef Zasche. Jako příkladové studie jsou rozebírány městké paláce Fénix, Lucerna a Koruna. Publikaci doplňují rozhovory s Jakubem cíglerem, Pavlem Kochem a Stanislavem Fialou.

Vědecká kniha česky

2013, ISBN 978-80-905090-1-6

architektonický průvodce po vybraných stavbách - mapy, texty, fotografie a plány

Kniha - sborník, česky

2013, Architektura a ekologie, Praha, České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury), p. 136-145), ISBN 978-80-01-05255-6

Exkurs do tématu odpadu a recyklace, přehled nejen o historii ale i současných tendencích v oboru se zaměřením na recyklované materiály a možnosti využití. Diskuze o podobách aplikace recyklování v architektuře a stavebnictví.

Kapitola v jiné knize česky

2013, ERA 21, 5/2013 (5), ISSN 1801-089X

Recenze publikace Architektura a veřejný prostor, editor Petr Kratochvíl, vydavatel: Zlatý řez 2013

Recenze monografie

2011, Zlatý řez, XX (34)

Nadčasovost domu není o jeho neměnnosti, ale o schopnosti se přizpůsobovat novým provozům, aniž by se ztratila kvalita a původní prostorové schéma.

Článek v odborném recenzovaném periodiku česky

2008, ERA 21, VIII (1), ISSN 1801-089X

Výškové budovy ve své monofunkční formě, jak je známe z většiny evropských obchodních center z Frankfurtu, Paříže či Rotterdamu, jsou převážně produktem pozdního kapitalismu – nadevše vyzdvihují nikoli ekonomické uvažování, ale především ekonomickou moc. Tyto objekty nejsou schopné reagovat na jiné požadavky, než k jakým byly v době své stavby určeny. V evropském prostředí je těžko představitelné jiné využití výškových budov než pro práci. Jejich jednoduchá přeměna z administrativní funkce na jakoukoli jinou – třeba tolik příbuzné bydlení – je téměř nemožná. Bydlení a volnočasové aktivity jsou vytlačovány z města, získávají podobu satelitní zástavby a zábavních parků na periferiích. V této kritické situaci je již otázka, zda stavět do výšky, bezpředmětná. Jedině navýšením a zahuštěním městské struktury můžeme zamezit rozlézání města a stimulovat kolektivní a udržitelný způsob života a dopravy. Co však nabízí forma vertikálního města? Je formou nikoli ve smyslu tvarovosti, ale komplexní architekturou. Není pouhou schránkou pro bydlení a práci, ale prostorem kulturního života, stává se prostorem města samotným. Architektonicky jasně definována, avšak schopna reagovat proměnou svých funkcí v čase na aktuální potřeby. Prostorová struktura jako organismus, jehož koncentrovaná forma umožňuje rozšířit cennou plochu pro vznik veřejných prostranství, parků a zahrad

Editorství speciálního čísla odborného nerec. časopisu