Katedry/ústav
Katedra dopravního inženýrství (K612)

Cílem projektu je zjistit optimální skladbu automatizovaných vozidel dodržujících v různé míře odlišné etické principy ve sledované oblasti tak, aby byla zajištěna optimální plynulost dopravy a propustnost oblasti. Prostřednictvím dopravních mikrosimulací a parametrického nastavení chování vozidel s implementovaným parametrickým modelem etických principů bude analyzován charakter interakcí mezi vozidly a míra vlivu těchto interakcí na charakter provozu jak z pohledu plynulosti a propustnosti, tak z pohledu bezpečnosti dopravního systému. Bude tak zjištěno vhodné rozložení chování vozidel pro různé dopravní situace, což bude tvořit základ metodiky využitelné např. pro hodnocení automatizovaných systémů při testování a schvalování vozidel.

Cílem projektu je realizace systému umožňujícího komerční zavedení technologií pro kooperativní řízení vozidel a autonomní dopravu dříve, než by tomu bylo v případě využití standardu ITS-G5, a to i v lokalitách bez přívodu elektrické energie. K tomu využívá specifických vlastností sítí 5G, jako např. spolehlivost, nízké energetická náročnost, či možnost velkého množství vzájemně komunikujících IoT senzorů. Systém se skládá z off-grid senzorických bodů, serverové infrastruktury zpracovávající data algoritmy s prvky umělé inteligence a knihovny pro mobilní aplikace zobrazující relevantní informace řidiči. Systém bude ověřen v oblasti určené k testování automatizovaných vozidel v okolí Ingolstadtu. V testování bude zapojeno i automatizované vozidlo partnera (THI).

Optimální využití kapacity železniční dopravní cesty a jejího vhodného trasování jsou každodenními otázkami v odborných kruzích, na které neexistuje jednoznačný názor nebo metodika, jak s touto problematikou naložit či se k ní stavět. Je jasné, že železniční doprava je vhodná pro středně silné a silné přepravní proudy, přitom pro její využitelnost je klíčová v konkurenci IAD cestovní doba a komfort nebo dokonce i cena a spolehlivost, které nabídne. Zároveň však železniční dopravní cesta musí nabízet i dostatek kapacity pro nákladní dopravu, aby i ta byla konkurenceschopná a pro zákazníky přitažlivá a preferovaná před jinými módy dopravy.

Najít vzájemné provázání všech požadavků tak, aby bylo dosaženo maximalizace přínosů využití kapacity železniční dopravní cesty, a to jak z pohledu uspokojení přepravních potřeb nejen v osobní, ale též nákladní přepravě. Součástí projektu bude dimenzováním kapacity souprav a trasování linek veřejné dopravy, oběhů vozidel či právě samotné železniční infrastruktury i s ohledem na vytvořením dostatečných rezerv na provozní mimořádnosti.

Řešení moderních dopravních systémů představuje harmonii techniky a umění, spojující dopravní, inženýrské a konstrukční stavitelství s urbanismem, architekturou a designem. Výrazná uniformita, často předimenzovaných dopravních staveb druhé poloviny minulého století, vedla k nepochopení smyslu existence dopravy ve městě a názoru, že dopravní stavby představují ohrožení pro jinak kultivovaná městská prostředí. Přitom slovo “městská” v označení veřejné dopravy neznamená pouze vymezení akčního rádiu tohoto segmentu dopravy, ale poukazuje nepřímo také na městotvornost systémů veřejné dopravy. Ten se projevuje nejenom v extenzivně se rozvíjejících sídelních útvarech, ale ovlivňuje také prostředí stávajících urbanizovaných území. Právě městotvorný efekt dopravních staveb bývá v dnešní době opakovaně opomíjen. Dopravní stavby přitom spoluvytváří kulturní hodnoty krajiny a obrazu měst a jejich kvality představují, nejenom ekonomicky, obtížně kvantifikovatelnou hodnotu. Uplynulá tři desetiletí, nesoucí se v západní Evropě ve znamení rozmachu moderních systémů veřejné dopravy, především kolejových, jsou toho jasným důkazem.

Definování a popsání charakteristických požadavků, vlastností, širších souvislostí a vlivů, které ovlivňují řešení přestupních bodů veřejné dopravy (dopravních uzlů – public transport hubs) nejenom po stránce provozní, ale vedou k jejich úspěšnému řešení z hlediska urbanismu, architektury a designu jako nedílné součásti kvalitního veřejného prostoru.

Pěší doprava a téma “města pro lidi” jsou jedním z “highlightů” trvale udržitelné mobility. Ulice měst byly původně uzpůsobeny zejména pohybu pěších, měly i společenskou funkci. Dnešní realitou řady měst je však degradace ulic na pouhé dopravní koridory.

Hlavním cílem projektu je určení zákonitostí, které mají zásadní vliv na chování lidí ve vybraných situacích při překonávání vozovky a poskytnutí rad a doporučení pro praktické využití. V době tvorby konceptů chytrých měst je nezbytné znát faktory ovlivňující pěší provoz a na základě jejich znalosti vědět, na co je potřeba se zaměřit.

Výstupy projektu budou doporučení, na co je třeba se nejvíce zaměřovat při návrhu přechodu pro chodce tak, aby docházelo k preferenci a podpoře pěšího provozu, ideálně s omezením využívání motorové dopravy. Podle jednotlivých modelových situací by si uživatel vybral takovou, která má obdobné vstupy jako jím řešené místo. Na základě toho by se dalo předpokládat chování lidí v tom daném prostředí, případně změnit uspořádání prostoru podle jiné modelové situace.