doc. Ing. Rudolf POHL, CSc.     * 13.4.1937 - † 12.6.2019

Narodil se 13. dubna 1937 v Bludově. Byl velmi vděčný, že jeho maminka byla jako žena v domácnosti vždy doma. Od ní převzal úctu k autoritám a respekt před tím, co je zažité a osvědčené. Už od dětství s sebou nesl maminčinu upřímnou filosofickou otázku bez odpovědi: A jak pak to vlastně je? Právě nemožnost odpovědět na tuto otázku ho celý život udržovala v pokoře. Za svými názory si však vždy pevně stál a neváhal se vymezit vůči omylům a nepravdám i přesto, že byly mnohdy všeobecně sdíleným názorem.

V době, kdy navštěvoval základní školu v Bludově, bylo jeho velkým koníčkem letecké modelářství a toužil se stát leteckým konstruktérem. Ve svých čtrnácti letech proto nastoupil na studium letecké mechaniky na Střední průmyslovou školu strojnickou – leteckou v Praze – Hloubětíně. Po maturitě ale změnil obor a začal studovat na Fakultě strojnické Vysoké školy železniční v Praze. Přiblížil se tak profesi svého otce, který pracoval jako topič na parních lokomotivách. Při studiu na Vysoké škole železniční studoval také dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.

Po získání inženýrského titulu pracoval jeden rok jako konstruktér dieselových lokomotiv v ČKD Lokomotivka Praha. Poté nastoupil jako odborný asistent na Vysokou školu železniční v Praze. Na Vysoké škole železniční, která se začátkem šedesátých let přestěhovala do Žiliny, působil bezmála třicet pět let. U profesora Nejepsy zkoumal mimo jiné síly působící na dvojkolí při průjezdu obloukem koleje a chlazení dieselových lokomotiv. V osmdesátých letech se pod vedením profesora Haranta zabýval matematickým modelováním dynamických systémů a vyučoval předmět Dynamická pevnost a únavová životnost. Od konce osmdesátých let do začátku devadesátých let organizoval pravidelně každý rok odborné semináře pro vědecké pracovníky v oboru konstruování železničních vozidel nazvané Želsem. Podílel se na organizaci oslav 145. výročí příjezdu prvního vlaku do Prahy.

V roce 1993 byl přijat profesorem Moosem jako jeden z prvních zaměstnanců na nově založenou Fakultu dopravní Českého vysokého učení technického v Praze a byl zvolen prvním předsedou akademického senátu této fakulty. Na fakultě přednášel celofakultní předmět Úvod do dopravní a manipulační techniky a návazný oborový předmět Dopravní prostředky. Velmi zapáleným a energickým způsobem se snažil studentům předávat inženýrské myšlení a tvůrčí přístup s důrazem na funkční schémata (tzv. myšlení oka a ruky) všech druhů dopravních prostředků. Se svými bohatými životními zkušenostmi však věděl, že technika člověka odlidšťuje a že inženýr, aby nebyl technokratem, musí být vzdělaný univerzitním způsobem i v humanitních oborech. Sám pravidelně navštěvoval přednášky filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a k návštěvám těchto přednášek svým osobním příkladem přivedl každý rok i několik svých studentů.

Od začátku nového milénia se začal velmi zajímat o Katedrálu svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Navštěvoval restaurátory během jejich práce a fotografoval detaily uměleckého ztvárnění fasády i vnitřních prostor Katedrály. Kromě kamene fotografoval také samotné restaurátory a lidi nejrůznějších profesí, kteří se o Katedrálu starali nebo v Katedrále vykonávali svoji práci. O těchto lidech napsal více než desítku fotografických knih. V Katedrále uspořádal pro studenty a zaměstnance Fakulty dopravní několik varhanních koncertů a spolu se svým bratrem Františkem věnovali Katedrále nově odlitý zvon Dominik.

Fotografovat chodil také kolegy a studenty z Fakulty dopravní při různých společenských setkáních nebo při výuce. Byl vděčný, že mohl působit na katedře profesora Vlčka, kde trávil veškerý svůj čas a vytvořil tak kolegiální prostředí podobné středověkým univerzitám. Byl otevřený odborným, ale i osobním nebo filosofickým diskusím a často ho navštěvovali studenti, kteří mu pomáhali vytvářet jeho fotografické knihy.

Jako hledač pravdy a duchovního přesahu obdržel za své morální působení na studenty a společnost papežské vyznamenání – Řád svatého Řehoře Velikého. Velmi dbal na zdravý životní styl a životosprávu, ale bohužel i přesto ho postihla vážná nemoc. Do poslední chvíle přednášel a pracoval na fotografických knihách se specifickým textem, který jako mozaika slov metaforickým způsobem přibližoval pravdy života. Zemřel 12. června 2019.

Čtyři pravdy, které zanechal jako poselství – Dokonáno jest, před sebou neutečeš, všechno je jinak a deo gratias – jsou vytesány na náhrobku jeho hrobu v Písařově u Šumperka.

---

Fotogalerie

Zpracoval Tomáš Třasák
29.11.2020 oprava 3.2.2023